23.03.2021

Nechme krkonošské tetřívky v klidu tokat

• Místo konání: Harrachov

Navíc se snaží s provozovateli objektů na hřebenech hor domluvit, aby průjezdy přes tokaniště směřovali do doby, kde tetřívky nebudou rušit. Takové lokality jsou například oblast Pančavské a Labské louky a oblast mezi Výrovkou a Klínovými Boudami. S provozovatelem Labské i Luční boudy, který při zásobování přes obě lokality projíždí, je Správa KRNAP domluvena na usměrnění provozu na denní dobu mezi 8 a 17 hodinu. Letos budou míst tetřívci obzvláště příznivé podmínky - horské boudy jsou díky nákaze Covid-19 zavřené a turisté se po vrcholových partiích hor nesmí pohybovat. Zákaz vstupu z důvodu ochrany přírody platí od 15. 3. do 31. 5.

Počet tetřívků bohužel mírně klesá. Důvodem je úbytek vhodných stanovišť, nárůst počtů jejich přirozených nepřátel (divoká prasata, lišky), kteří žerou na zemi hnízdícím tetřívkům vajíčka i kuřata. Třetím důvodem je nadměrné rušení člověkem. Přispívají k němu zejména zimní nelegální aktivity, například pohyb mimo vyhrazené turistické trasy, nebo skialpinismus a horolezení v ledovcových karech, kde tetřívci tráví spoustu času především v zimním období, protože tu nad sněhovou pokrývku často vyčnívají jehnědy a pupeny vrb a jeřábů, důležitá složka jejich potravy. Krkonoše spolu s Jizerskými a Krušnými horami a Šumavou jsou zřejmě poslední oblasti v České republice, o nichž se odborníci domnívají, že tu má tetřívek perspektivu zachování dlouhodobě udržitelných populací.

Přežijí krkonošští tetřívci rok 2040?

Krkonoše a sousedící Jizerské hory jsou jednou z posledních dvou oblastí v naší zemi s relativně početnou populací tetřívka. Přesto počet samců podle posledního sčítání v roce 2017 klesl už na pouhých 74 kohoutků v Krkonoších a 30 v Jizerských horách. Právě na populacích v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách závisí přežití druhu v celé ČR! Pokud nic neuděláme, druh v Krkonoších vyhyne kolem roku 2040. Jednou z charakteristik tetřívčí populace je počet samců tokajících na společných tokaništích. Čím více ptáků toká pospolu, tím vyšší je šance, že se budou se samicemi pářit nejlepší z nich a jejich geneticky kvalitní potomci budou udržovat populaci v příznivém stavu. A naopak, na tokaništi s jediným samcem se uplatní i hendikepovaný jedinec.

Co udělat pro mizející tetřívky? V Jizerkách a Krkonoších bylo v uplynulých čtyřech letech vytvořeno 24 tetřívčích „center“ o souhrnné velikosti 86 hektarů. Prokácením lesa vznikly otevřené plochy pro úplně nová nebo již zaniklá tokaniště. Navíc v „doletové“ vzdálenosti, aby měly aspoň tetřívčí samice šanci přeletět z Jizerek do Krkonoš či opačným směrem nebo postupně „přeskákat“ ze západu na východ pohoří. I rušení tetřívků lze omezit na přijatelnou míru. Tady se ale park neobejde bez odpovědného přístupu každého obyvatele a návštěvníka hor. Tetřívci jsou schopni si zvyknout na pohyb lidí po známých trasách. Jakékoliv vybočení z nich je ale pro ptáky problémem. Navíc většina samců stráví celý svůj život do jednoho kilometru od místa vylíhnutí, samice se v průměru přemísťují do 5 km a přelet nad 10 km je naprostou výjimkou.

Publikované studie uvádějí, že u tetřevovitých ptáků se za limit přežití životaschopné populace považuje asi 100 jedinců. Už před 10 lety genetická studie naznačila, že tetřívci z Jizerek a Krkonoš se od sebe „o fous“ liší, a stejně tak i tetřívci ze západních, středních a východních Krkonoš. Lze z toho usuzovat, že se mezi sebou už jen velmi málo kříží jizerskohorští a krkonošští ptáci, i když to k sobě mají jen „přes kopec“, přesněji přes údolí Jizery a Novosvětský průsmyk, vzdušnou čarou pouhých šest kilometrů. Klíčovým krokem k záchraně zdejších tetřívků je tyto dílčí populace propojit a vytvořit pro ně takové podmínky, aby se ptáci v rámci celých Krkonoš i mezi nimi a Jizerkami mohli zase potkávat!

 

zpět